Pokud se řekne „kniha o jídle“, kdekdo si nejspíš představí titul o výživě. V posledních letech je to koneckonců ve veřejném prostoru a zejména na sociálních sítích čím dál diskutovanější téma. S nadsázkou by se dalo říct, že „zdravý životní styl“ je v některých skupinách svého druhu náboženství a může vytvářet poměrně silný psychický nátlak. Je tedy jenom dobře, vznikne-li kniha, která malým čtenářům vysvětlí, co jsou to bílkoviny, sacharidy a tuky, jak je to se sladidly, vitamíny, solí a jak k tomu všemu přistupovat zdravě a s rozumem. Tohle všechno v Knize plné jídla Petry Pospěchové a Jakuba Bachoríka sice najdete, ale pouze jako dílčí část mnohem komplexnějšího, pestrého obrázku, do něhož patří historický a kulturní rámec stravování napříč světovými kulturami, nejrůznější nástroje a vynálezy s jídlem spojené, ale i aktuální otázky související s potravinářským průmyslem a udržitelností. 

Novinářka a spisovatelka Petra Tajovský Pospěchová (1978) se potravinám a jídlu obecně věnuje soustavně a dlouhodobě. Přestože vydala několik čtenářsky úspěšných kuchařek (za všechny jmenujme třeba Outdoorovou kuchařku, 2016, Smart Press), v recenzované dětské knize recepty rozhodně nenajdete. Svoje zkušenosti nicméně Pospěchová zúročila – pojímá téma zeširoka, erudovaně, ale přitom s ohledem na zájmy a možnosti svého předpokládaného čtenáře. Děti mladšího i staršího školního věku láká například na nejrůznější zajímavosti ze sféry jejich zájmů – například kdy byla vyrobena první pizza, tabulka čokolády nebo odkdy lidstvo zná párek v rohlíku.

Konceptem knihy navazuje nakladatelství Host na silnou českou tradici dětských encyklopedií, jimž je věnovaná pečlivá péče i po výtvarné stránce. Proto byl ke spolupráci  přizván ilustrátor Jakub Bachorík (1994), jehož talent odhalilo již finále cen Czech grand design 2021 a nejnověji jej stvrzuje například i velkoformátová kniha Mosty (Labyrint, 2024), na níž spolupracoval s Magdou Gargulákovou. Bachoríkovy ilustrace tvoří neodmyslitelnou součást Knihy plné jídla – jejich funkce zdaleka není jenom estetická, ale často i technická: plnohodnotně dotvářejí a doplňují textový výklad. Jednou z předností knihy je právě názornost, a to jak po výtvarné, tak po textové stránce – když například Pospěchová uvádí, že průměrný Evropan vyhodí ročně 155 kilogramů jídla, jedním dechem doplňuje, že tolik váží panda nebo motorka.

Po úvodu složeném ze zajímavostí o jídle v různých souvislostech, které předznamenávají směry, jimiž se bude kniha nadále ubírat, přichází první tematický oddíl – dějiny jídla. Přehledná časová osa táhnoucí se přes několik stránek je celkem předvídatelný prvek, o dost zajímavější už je ale dvojstránka nazvaná Od ledové díry k ledničce a Od ohniště ke sporáku, kde se beze zbytku uplatňují ilustrátorské schopnosti Jakuba Bachoríka, který vizuálně zprostředkovává předchůdce a vývoj spotřebičů, jež nejen děti považují za samozřejmou součást domácnosti.

Dozvíme se ale také, že jídlem se dá vyjádřit názor či sociální status, které suroviny jsou nejdražší na světě a jak vypadá stravování napříč kulturami, ať už v souvislosti se svátky a tradicemi, tak i s ohledem na ráz krajiny konkrétních zemí. Bachorík oživuje ulice pojízdnými foodtrucky a dodávkami nabízejícími vše možné od belgických hranolek přes italskou pizzu až po mexické tacos – vše přitom barevně rozlišuje tak, aby zůstaly jednotlivé kuchyně přehledné. Kresby plné detailů vyniknou zejména na kreativně promýšlených přehledových dvoustránkách – malí i velcí čtenáři se tak mohou kochat přehlídkou sladkých dezertů, záhonem se všemi představitelnými druhy zeleniny; na další barevné dvoustránce ilustrátor nechá na barevném podkladu bílý tvar ovocného a exotického stromu a oba naplní nejrůznějšími druhy ovoce.

Autorka s ilustrátorovou názornou pomocí vysvětluje, jak se u vepřového a hovězího označují různé části masa, jak se krájejí sýry, jak je to s jídlem a jeho medicínským potenciálem, ale věnuje se i mechanismům potravinářského průmyslu s přihlédnutím k současným debatám o udržitelnosti. Objasňuje například pojmy férovosti potravin či lokálního stravování. Živočišnou výrobu nezavrhuje, ale předkládá argumenty, proč může být její převaha v současnosti problematická. Dokáže přitom udržet popisný tón, a ačkoliv téma udržitelnosti jemně prostupuje celou knihou, Pospěchová ho neprosazuje nijak direktivně: „Nejde o to, jít za hranice svých finančních a časových možností, ale dělat, co můžeme.“ (s. 99)

Díky tomu, že Kniha plná jídla srozumitelně představuje všemožné představitelné kontexty stravování, tak trochu mimochodem vybavuje své potenciální čtenáře podněty k přemýšlení o aktuálních otázkách současného světa. Zároveň je to ale zábavná, hravá a nekomplikovaná kniha prošpikovaná nejrůznějšími zajímavostmi napříč kulturami. A navzdory encyklopedickému charakteru má přívětivý formát, takže ji snadno přibalíte do kufru.